u Sněhurky

Víte, ke komu či k čemu vzhlíží vaše dítě? Víte, jaký vzor se snaží následovat, a co to vlastně znamená? To, čím by dítě chtělo být, vám může prozradit, jaké je!

[Více →]

Duben barvy zlehka míchá,

připravuje místa tichá,

která srdce lidí mámí,

není to jen plané zdání.

Duben je hrst písniček

od dvou mladých jiřiček,

ale zpívat-zkuste sami,

koně běží pastvinami.

Květen, to je měsíc něhy,

ten, kdo o něm pranic neví,

ten se diví: Co ta kytka?

Pročpak tají úsměv Jitka?

A proč Jeník prosí Zdenku,

aby přišla na chvilenku?

A proč barevný je den

a proč vůně letí sem

z toho sadu za městem?

Kdopak květy tolik krášlí,

že jsou jako holka s mašlí,

kterou vzala do vlásků,

na májovou procházku?

Jen ten, kdo umí mít rád, nemusí se tolik ptát.

Vánoce jsou svátky klidu  a rodinné pohody, takže proč si je ještě nezpříjemnit tvořením, kterého se může zůčastnit celá rodina?! Děti i Vy budete jistě nadšení. Je to krásná a stále oblíbenější tradice. Z vizovického těsta se může vyrobit v podstatě všechno-záleží na Vaší fantazii (od vánočních a velikonočních motivů motivů až po zvířátka apod.)

A jak na to?                                                                         

Těsto se vyrobí jednoduše: hladká mouka a horká voda (na 1kg mouky asi 4dl vody). Aby nám figurky dlouho vydržely a nebyly popraskané, je důležité těsto pořádně zpracovat-ručně jej hněteme asi hodinu a stejně tak dlouho necháme těsto odpočívat. V mezičase si připravíme pomůcky: maličké nůžky, nožík, špejlky, misku s vodou, rozšlehané vajíčko na potírání a různé druhy koření (např. na dodělání očiček)… A můžeme začít. Základ figurek bývá většinou stejný a to kulička nebo váleček.Pletýnky a věnečky samozřejmě začínáme ze 3pramenů. Vše tvarujeme ručně a další části přilepujeme vodou. Když máme hotovo, naskládáme výtvory na suchý nevymazaný plech a necháme dvě hodiny uležet. Než dáme plech do trouby, potřeme vše rozšlehaným vajíčkem a pozvolna pečeme 2 hodiny při 50°C. Až figurky začnou žloutnout, zvýšíme teplotu na 80–150°C a pečeme, dokud figurky nezezlátnou…

Vidíte? Je to tak jednoduché! a o dekoraci ke každé příležitosti máte vystaráno…Posuď­te sami:

                                  

   Myslím, že i teď si mnozí z Vás vzpomenou na první knížku, kterou jste přečetli slovo po slově. Možná to byl „Pejsek a kočička“ nebo nějaká jiná pohádka. Marně se snažíte své dítko odtrhnout od počítačového monitoru a televize s nadějí, že z něj bude knihomol?:o)

  Není pochyb, že četba má velký význam pro emocionální vývoj, rozvoj fantazie, představivosti a také zdokonaluje cit pro jazyk. Rodiče, kteří si s dítětem často čtou, podporují jejich kladný vztah k literatuře. Když Vás dítě vidí, jak se zájmem louskáte jednu knihu za druhou, začnou četbu považovat za přitažlivou a budou mít ke knihám přirozenou náklonnost.

• Takže jak získat zájem? Čtení pro dítě není přirozená věc- potřebuje sice příběhy, ale stačí mu, když je vidí nebo slyší v televizi. Proto je důležité vzbudit v dítěti touhu číst. Prohlížíme si s ním knihy, povídáme si o nich, čteme s nimi pro zábavu i kvůli informacím a vedeme tím dítě k tomu, aby vědělo, že čtení je pro ně přínosné.

• Jak vybrat vhodnou knihu? Literatura musí odpovídat věku dítěte (malý čtenář se ztotožňuje s hlavním hrdinou, jeho příběhem a prostředím, které příběh rozvíjí). Nejdříve dětem dávejte „tenké“ knížky. Ty „tlusté“ by je mohli odradit. Důležité jsou i ilustrace, protože obrázky jsou často to, co rozhodne o tom, jestli si dítě knížku přečte, nebo ne. Četba vhodné knihy vyvolává představy, vzpomínky, emoce a otevírá dítěti svět, do kterého se bude rádo vracet.

• Jak číst? Jistě, že nahlas! Nahlas čtěte i dětem, které již číst umí.  Jde přece hlavně o radost a pozitivní prožitek hezkých pocitů, které jsou motivací pro samostatnou četbu!

Co to ťuká na vrátka?

Mikuláš a cukrátka!

Andělíčci v bílých šatech

hvězdu mají na čele,

sluší jim to po čertech

zpívají si vesele.

A ten malý čertík vzadu?

to je malý Emánek

lumpáren má plnou hlavu

Luciferův mazánek

Prosinec je měsíc ticha,

klidným teplem lásky dýchá,

i když za okny je zima

a v komíně meluzína

volá, volá, že má hlad,

že nemůže v noci spát…

Možná na mě mámě poví,

že chodívám na cukroví,

a pak večer u stromečku

najdu jenom její vlečku

z jíní, větru kouzlem tkanou

jehlou mrazu vyšívanou…

Leden ten je bílo bílý,

stačí nedívat se chvíli,

na pár vteřin spustit víčka

a už kraj si leden hýčká.

Tiší vodu, ať je němá,

potok v lednu zpívat nemá,

tiší kroky, sněží rád

do polí i do zahrad.

Domům zalepuje oči,

kolem oken mráz se točí,

střechy zuby na vás cení,

bez rampouchů leden není.